Praha /ROZHOVOR/ - Miroslava Janstu provází pověst jednoho z nejmocnějších pražských advokátů a lobbistů zároveň. Měl blízko k politikům ČSSD, ale vždy se dokázal domluvit i s těmi z opačného tábora. Výborně si rozumí s prezidentem Václavem Klausem.

"

Oba jsou totiž bývalí aktivní basketbalisté a ani jeden z nich neumí bez sportu žít. Miroslav Jansta ale celoživotní hobby nyní povýšil na hlavní cíl svého snažení. Koncem ledna byl zvolen předsedou Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV), který bývalí funkcionáři přivedli na okraj propasti.

Co vás jako úspěšného advokáta a předsedu basketbalového svazu přivedlo k tomu, že jste se ujal vlády nad Titanikem zvaným ČSTV?

Celoživotní láska ke sportu. Hrál jsem aktivně basketbal, pak jsem se náhodou dostal k funkcionaření, začal jsem budovat tým v Nymburku, který se stal osminásobným mistrem republiky a nyní je asi nejsilnějším mužstvem ve střední Evropě.

Jak to souvisí s mou otázkou?

Už se blížím k odpovědi. Náš basketbalový tým nemá šanci dál postupovat a sehnat víc sponzorů, protože sport je na chvostu zájmu české společnosti. Ta mu věnuje pozornost akorát v momentu, kdy Sáblíková přiveze zlatou. Ale když pak mají politici, kteří se s ní rádi fotí, pro sport něco udělat, jen se uchylují k frázím. Že na novém systému pracují, ovšem zrovna na to není vhodná chvíle a musí se ještě chvíli vydržet. Jenže se na tom pracuje dvacet let a systém není nikde, respektive je úplně špatný, negeneruje víc Sáblíkových, nezajišťuje funkčnost klubů, nedává dost financí. V rámci Evropské unie jsme v podpoře sportu někde mezi Maltou a Bulharskem, a to je přece ostudné pro zemi, která dala světu Sokola, nejstarší sportovní organizaci na světě.

Vy máte dojem, že se politici o sport nezajímají? Neznám skoro ani jednoho, který by v minulosti neusiloval o přízeň bývalého šéfa Sazky Aleše Hušáka, jehož vinou je teď český sport na pokraji krachu.

Pan Hušák jen využil blbosti druhých a dokonale zužitkoval systém, který sám pomáhal nastavit. Bez jakékoliv odpovědnosti a finančních závazků hospodařil s něčím, co mu nikdy nepatřilo, a dovedl to tam, kde to teď je. Měl být dávno vyhozen, ale nikdo ze sportovních funkcionářů k tomu nenašel odvahu. Především politici ho k odchodu mohli donutit.

Jak mohou mít rodiče důvěru k tělovýchovným oddílům, jimž svěřují své děti, když vy jako právník nahlas řeknete, že pan Hušák si dělal s miliardami určenými na sport, co chtěl, aniž by ho kdokoliv zastavil?

Jako předseda největší sportovní organizace chci celému národu ukázat, jak se to mohlo stát. K tomu potřebuji čas. V dubnu hodlám na tiskové konferenci rozkrýt, jak se systém Hušák vyvinul, kdo tomu napomohl a kdo to mohl zastavit.

A Aleš Hušák si to pobaveně poslechne ve svém sídle na Menorce.

Právní nástroje, které by s tím něco zmohly, jsou minimální.
Zacelíme díru po Sazce

Po bankrotu Sazky a odchodu bývalého vedení ČSTV šéf atletického svazu Libor Varhaník řekl, že českému sportu hrozí zánik. Je to aktuální stav?

Ne. Díky ministrům financí a školství se začal měnit přístup ke sportu. Poukázali na to, že všeobjímající organizace ČSTV není nějaká neuchopitelná masa, ale tvoří ji svazy: hokejový, fotbalový, volejbalový, florbalový a další. Jejich předsedové nesou konkrétní odpovědnost za to, jak se sportovní odvětví, které zastřešují, vyvíjí.

To znamená, že budou muset prokazovat, jak zúročili peníze od státu?

Samozřejmě. Stát dává peníze jednak na mládež, jednak na reprezentaci. A předsedové svazů musejí ručit za výsledky, například za úspěchy na mezinárodních soutěžích nebo průběh ligy. To jsou snadno měřitelné věci, které doposud nefungovaly. Tím se vracím k otázce, po kom mají rodiče vyžadovat odpovědnost, když nechají své dítě sportovat.

Když tedy nějaký sportovní svaz přestane získávat medaile, měl by mu stát přiškrtit finance?

To ne, ale měl by mu říct, že to nedělá dobře, a doporučit, ať si převolí vedení. Svazy jsou občanská sdružení, kde fungují demokratické principy. A všichni funkcionáři i členové chtějí vítězství. Ne peníze, ale stupně vítězů a česká vlajka na stožáru jsou největší slast a odměna za dřinu.

Vidíte, a já myslela, že největší odměna jsou plácky a tělocvičny plné malých kluků a holek, které baví honit se za míčem.

To není otázka ČSTV, ale celkového řízení sportu. Tady byly tělovýchovné jednoty, které jsou výborné, ale jejich financování z centra skončilo. Nyní je nutné napojit je na obce, města a kraje, jednoty musejí ukázat, že jsou schopné organizovat soutěže, spolupracovat se školami, využívat jejich sportoviště.
Skiareály v Krkonoších neprodáme

Než zkrachovala Sazka a získaly ji soukromé společnosti, šla z jejích výnosů do sportu miliarda ročně. Kde berete peníze nyní?

Ta miliarda chodila jen do roku 2006, pak hlavní část zisku spolklo splácení dluhů z výstavby Sazka arény a neskutečné platy managementu. Jen servis kolem pana Hušáka ročně vyšel na sto milionů korun. Na reprezentaci a mládež stát dával necelé dvě miliardy. Z výnosů hazardu do sportu plynuly dvě a půl miliardy korun. O ně jsme přišli kvůli hlasování v Senátu.

Tak to ale není. Senát jen opravil legislativní poslanecký paskvil, který ponechával na hazardních společnostech, kam pošlou povinnou částku na veřejně prospěšné účely. Senátoři vyslyšeli naléhání TOP 09 a Starostů, takže dvacet procent ze zisku loterijního byznysu nyní rozdělí obce a stát.

Stát bude mít k dispozici 800 milionů, z nichž půjde zhruba 600 na činnost svazů, aby vůbec mohly poslat reprezentanty na olympiádu, zbytek pak do organizací typu Sokola. Dvě a půl miliardy, které dřív šly z hazardu do sportovních klubů na nejnižší úrovni, teď budou rozdělovat obce a města. My budeme bedlivě sledovat, jestli splní svůj slib a pošlou je skutečně na sport. Během měsíce vystoupíme a řekneme, kolik které město dostalo z hazardu navíc a zda aspoň třicet procent z těch peněz odešlo na podporu sportu. Jestli to nedodrží, řekneme: Vidíte, zase jste lhali, dáte to na kanalizaci nebo nějaké pofiderní akce, ale na sport, kam to šlo původně, to nejde.

Kanalizace není důležitá?

Jasně že je. Ale podívejte se, jaké máme problémy na Šluknovsku, kde posílení policejních sil přišlo na nějakých sto milionů za čtyři měsíce. Přitom z Ústeckého kraje jde na sport celkově šest milionů. Takhle si představujeme prevenci, jíž sport nepochybně je?

Kromě těch 800 milionů ze státní pokladny tedy sport nemá nic jistého?

Nic. Sportování v Česku táhnou z padesáti procent rodiče, stát dává děvět procent, zbytek spadá na soukromé sponzory a až na konci jsou obce. Sport u nás je navíc z velké míry postavený na dobrovolnících, kteří ale postupně mizí.

Chcete tu díru zacpat ziskem z prodeje lyžařských areálů v Krkonoších?

To bychom byli špatní hospodáři. Rozhodně nechci nic prodávat. Naopak, vytvořili jsme komisi na rozvoj skiareálů. Když přijmeme rozumné závěry, myslím, že je udržíme, i když možná kvůli nutným investicím ne z pozice majoritního vlastníka. Ty areály jsou totiž v podstatě vybrakované, minulý rok se z nich vytáhly všechny peníze.
Část zdravotního pojištění by měl jít na sport

Aha, takže odtud neuvidíte ani korunu. Odkud tedy?

Přijdeme s komplexním návrhem, v němž budeme vycházet i ze zkušeností srovnatelných zemí, jako jsou Maďarsko, Nizozemsko, Polsko. Chceme přijít se zajímavou nabídkou, která by zaujala velké nadnárodní firmy. Ale ne tak, aby sponzorovaly formuli 1 nebo Tour de France. Peníze by měly nechat tuzemskému sportu.

V Nymburce jste to dokázal?

Měl jsem štěstí, že jsem před lety poznal tehdejšího šéfa ČEZ Jaroslava Míla, který chtěl vybudovat silnou středoevropskou firmu. Věděl, že spojení se sportem je dobrá propagace, a tak vsadil na basket, který nebyl poškozen žádnými skandály. Pak byl sice odvolán, takže ze sponzoringu podle jeho představ sešlo, ale i tak nám ČEZ dává deset milionů ročně. A díky tomu mu děláme reklamu v celé Evropě, protože hrajeme tři ligy a vidí nás stovky milionů lidí.

Upoutal vás nápad náměstka ministra školství Jana Kocourka, že část zdravotního pojištění by měla jít povinně na rozvoj sportu?

Určitě. My budeme jednat s ministrem zdravotnictví a prosazovat, aby zdravotní pojišťovny musely povinně přispívat na sport.

Ministr Josef Dobeš se rozhodl podpořit žákovské turnaje v košíkové a florbalu. Takový nápad se vám asi líbí?

Bezesporu je to dobrá myšlenka, protože přispěje k rozvoji soutěživosti mezi školami. Školní zápolení je hnacím motorem sportu v USA. Basketbal je tam nejpopulárnější sport na středních školách a na vysokých je skoro větším fenoménem než NBA. Jiří Zídek, první český hráč v NBA, je v Americe známý především jako vítěz univerzitního mistrovství. Ta zdravá soutěživost tady kdysi byla, ale pak vymizela, a ministr školství se ji snaží obnovit. Navrhoval jsem mu i to, aby v případě zavedení školného vynikajícím sportovcům, kteří univerzitu reprezentují, tento poplatek nebo jeho část odpustil. Těch motivačních prvků je plno.

Sport jako celek tím ale nad vodou neudržíte.

Ve čtvrtek zasedal první výkonný výbor, rozdělili jsme si práci a v dubnu všechno předložíme valné hromadě a široké veřejnosti.

Kolik peněz by český sport potřeboval, aby nesešel na úbytě?

Pro reprezentaci, výchovu mládeže, přípravu trenérů a zdravotníků čtyři a půl miliardy od státu. Pro kluby pak od měst a obcí aspoň miliardu a půl. To by český sport neskutečně nastartovalo.

Hezká vize, ale jaká je realita?

Realita je, že toho během tří čtyř let můžeme dosáhnout.

KDO JE JUDr. MIROSLAV JANSTA
*Narodil se 8. března 1962 v Nymburce.
*Absolvoval Právnickou fakultu UK , kde do roku 1997 působil jako pedagogický a vědecký pracovník.
*V červnu 1990 byl za KSČ zvolen do Federálního shromáždění, poslancem byl do roku 1992.
*V roce 1995 založil společně s Vladimírem Kostkou, bývalým hokejovým reprezentantem, advokátní kancelář Jansta, Kostka a spol.
*Od roku 1995 šéfuje nejúspěšnějšímu českému basketbalovému klubu Nymburk, za nějž kdysi aktivně hrál. V roce 2009 se stal předsedou České basketbalové federace.
*Letos v lednu byl zvolen předsedou Českého svazu tělesné výchovy, který zastřešuje činnost 2,5 milionu sportovců a 72 sportovních svazů.
*Je podruhé ženatý, má tři dcery.