JAK STÁT PUSTIL Z RUKOU LOTERIE

27.1.2011 Ekonom str. 34 Analýzy & trendy

Jan Štětka, Lukáš Rozmajzl

KAUZA SAZKA

Pokud Sazku ovládnou soukromí investoři, bude Česko evropskou raritou. Téměř všude totiž drží licenci na číselné sázení stát. Časy, kdy jedinou licenci na číselné loterie měla v tuzemsku Sazka, jsou pryč. Loterijní gigant přišel o výsadu loni v létě, kdy ministerstvo financí udělilo licenci i sázkové kanceláři Fortuna vlastněné společností Penta. Ta svou číselnou hru rozjede už letos. Teď je však na obzoru další dějství loterijní story. Sazka, kterou dosud vlastní devět sportovních organizací, může brzy vinou svého zadlužení přejít do rukou soukromých firem. Veřejný sektor by tak ztratil i zbytek svého loterijního podnikání a číselné sázení včetně licencí by zcela ovládla privátní sféra.

Je přitom celkem jedno, jestli by do Sazky vstoupila Penta, Synot, některý z věřitelů nebo jestli by firmě jen půjčil E-Invest Martina Ulčáka, jemuž by pak pomoc Sazka splácela ze zisků. (Více viz Hušákův anděl strážný na str. 36.) Stát o Sazku nestojí Pikantní je, že v případě vstupu Penty s její Fortunou do Sazky by tento česko-slovenský investor získal i monopol na číselné loterie. »Vůbec nechápu, proč stát nevyužije současné situace a nenabízí akcionářům Sazky odkup akcií, respektive převzetí Sazky a zaplacení pohledávek a neuchází se tak o významný doplňkový zdroj státního rozpočtu,« rozčiluje se při rozhovoru s týdeníkem Ekonom nejmenovaný expert působící v mezinárodní poradenské firmě.

Tvrdí, že tento zdroj může ročně přinést až čtyři miliardy korun, takže by bylo nejen na sport, ale i na kulturu. »Jestli převzetí nabízejí soukromé firmy či osoby, jistě pro to  nemají žadné filantropické důvody, ale vidinu trvalých a ničím neohroženych příjmů,« dodává znalec. Jenže český stát loterii provozovat nechce a o licenci sám nestojí. Po zániku Československé státní loterie (1957 až 1992) k tomu nejspíše přispěl pokus o založení České lotynky na podporu kultury z roku 1994, který zkrachoval. Zákon o loteriích a jiných podobných hrách přitom říká, že číselné loterie může provozovat nejen akciová společnost, která má sídlo na území České republiky, ale také stát čili ministerstvo financí nebo jím pověřená organizace. A to na základě licence udělené ministerstvem financí. V naprosté většině evropských zemí je to právě tak, že licenci k celostátním loteriím vlastní stát a smluvně je zajišťuje provozovatel. Na ceny výhercům putuje zhruba 50 procent vsazených peněz a na provoz 10 procent, státnímu rozpočtu zbývá obvykle výnos patnáct až 25 procent. Bez ztráty licence Česko historicky vsadilo s licencí pro číselné sázky na Sazku, protože její majitele, v podobě devíti občanských sdružení, bral za součást veřejného sektoru. Nyní, po eventuální změně vlastnické struktury v Sazce, může veřejný sektor o právo i o přímé provozování sázení a loterií přijít. Nešlo by samozřejmě o ztrátu státního dozoru nad číselnými loteriemi, protože právo udělovat a odebírat licence by mělo ministerstvo financí dál. Jde jen o rezignaci eráru na možnost být jedním z hráčů na loterijním trhu.

To je v úplném protikladu s tím, jak si číselné loterie a loterijní průmysl vůbec hýčká naprostá většina ostatních evropských zemí, kde stát jako držitel licence podniká prostřednictvím národních loterií. Vývoj v Česku je zvláštní i proto, že marže u číselného sázení je až o 50 procent vyšší než při sázení kurzovém. Proto této výhody užívala Sazka k financování sportu, její privatizace by však tyto peníze odvedla nejspíše jinam (už dnes teče většina výtěžků Sazky na splátky vysočanské sportovní haly). Případný úplný přechod číselného sázení do soukromých rukou by byl u nás navíc i velmi snadný. Pokud v Sazce dojde ke vstupu Penty, Synotu či jiného investora, nemusejí noví vlastníci ani žádat o novou licenci. »Dle herního zákona není pro zrušení povolení relevantní změna vlastnické struktury, pokud by se nejednalo o zahraniční majetkovou účast,« uvedl pro týdeník Ekonom Jakub Haas z ministerstva financí.
 

Evropa jde jinudy Naprostou výjimkou na starém kontinentu je Albánie, kde systém státem organizované loterie vůbec neexistuje. Například slovenskou národní loterii Tipos sice založila tři ministerstva a Slovenské sdružení tělesné výchovy, ale v létě roku 1994 ji převedly na jediného akcionáře - stát zastoupený ministerstvem financí. Díky nastavenému systému odvodů tak do slovenského státního rozpočtu ročně přitečou desítky milionů eur. Podle posledních dostupných údajů to bylo za rok 2009 více než 29 milionů eur (asi 630 milionů korun). Slovenská vláda může peníze z hazardu navíc využít při financování akutních problémů, jako je odstraňování škod po přírodních

katastrofách. Tipos tak loni po letních povodních poslal do státní kasy jednorázový mimořádný »příspěvek« 20 milionů eur a stejnou částkou bude ve splátkách pomáhat i v následujících letech. Obdobné schéma platí i u našeho severního souseda. Polská loterijní společnost Totalizator Sportowy provozující číselnou hru Lotto musí dle zákona o hazardu odvádět čtvrtinu rozdílu mezi sázkami a výhrami do státního rozpočtu. Většina peněz končí na účtu ministerstva školství a sportu, ze zbytku by pak národní loterijní společnost měla podporovat polskou kulturu. »Za rok 2009 přispěla národní loterie do státní pokladny celkovou sumou přesahující dvě miliardy polských zlotých (zhruba dvanáct miliard korun - pozn. red.),« uvedl pro týdeník Ekonom Jaroslaw Tomaszewski z tiskového oddělení státem kontrolované firmy. Složitější situace panuje ve Velké Británii. Ostrovní království vždy uděluje licenci na provozování Národní loterie soukromému subjektu, ale potom vždy vyžaduje striktní dodržování stanovených podmínek. Nepřetržitě od roku 1994 je organizátorem číselných her jako Lotto a Euromiliony skupina Camelot. Má však přesně určeno, jak nakládat s tržbami. Z každé vsazené libry putuje 50 pencí na výhry, 28 pencí na fondy dotující sport, umění nebo charitu, dvanáct pencí do státního rozpočtu, pět pencí na poplatky maloobchodním provozovatelům a pět pencí si smí ponechat Camelot (4,5 pence jako náklady a 0,5 pence jako zisk). Půlstoletí s hazardem Státní loterie mají v Evropě dlouhou tradici již od 15. století. Mezi prvními organizovala číselné hry města v Burgundsku. Dodnes funguje například nizozemská Staatsloterij nebo španělská Lotería Primitiva, s níž přišel v roce 1763 král Karel III., aby naplnil tehdy prázdnou státní kasu. Loterii chce k vyřešení finančních problémů země využít i současná španělská vláda. Madrid plánuje prodej třicetiprocentního podílu ve zmíněné národní společnosti, aby uklidnil obavy investorů. Nejstarší zmínka o »státní« loterii vůbec pochází z Číny, z asi 2. století před naším letopočtem. Údajně se ze zisků z hazardu měla financovat výstavba Velké čínské zdi.

Přestože by i dnešní Česko potřebovalo peníze na dálniční síť, železniční koridory, popovodňové škody či kulturu, stát národní loterii neprovozuje. Místo toho tiše přihlíží, jak už i sport přichází o peníze z postupně privatizované Sazky.
 

Co je číselná loterie Hra, ve které hráč vsadí finanční částku a snaží se uhádnout čísla, která budou vytažena z osudí. Nejstarší a nejpopulárnější českou loterií je sportovní  sázení (dnešní Sportka). Jsou dva typy loterií - aktivní a pasivní. Mezi aktivní patří Sportka, při pasivní loterii si hráč koupí los, na němž je předem vytištěno číslo. Pasivní loterií byla Československá státní loterie (1957-1992). Pokus o státní Českou lotynku roku 1994 zkrachoval. Státní loterie mají v Evropě dlouhou tradici pramenící již v 15. století.